Na počátku všeho bylo čtyři- až pětimilimetrové semínko… I tak by mohla začít bible popisující růst a vývoj většiny stromů, ke kterým má každý z nás tak blízko a jež nám toho tolik poskytují. Mimo jiné i dřevo, o kterém si dovolím tvrdit, že je zázrakem i přesto nebo právě proto, že ho příroda rozdává plnými náručemi. Hlubokou úctu v nás musí budit už jeho obdivuhodný zrod.

Jestliže Antoni Gaudí pronesl, že „příroda je stále otevřená kniha a jen v ní opravdu stojí za to číst“, pak věřím, že podíváme-li se na strom, musíme mu dát za pravdu. Růst stromů je jeden z největších zázraků naší planety. Stromy vznikají zdánlivě z ničeho, a přesto jsou největšími živými organismy na Zemi. Stavební plán a veškeré informace pro smělý projekt čtyřicet či padesát metrů vysoké jedle přistává na zemi v podobě poletujícího semínka o velikosti špendlíkové hlavičky. Tato informace, slunce, vzduch, voda a několik krychlových metrů humusu přírodě dostačují k tomu, aby pak do závratných výšek vztyčila strom o váze tisíců kilogramů.

Architektura stromu

Na Zemi není člověka, jakkoli erudovaného, který by zvládl naprojektovat objekt typu strom a ukotvit ho i do velmi mělké země, a to pouze s pomocí několika oddenků (kořenových výběžků), jak tomu mnohdy bývá. To však není jediná zajímavost. Navrhuje-li se stavba, musí projektant dopředu počítat se všemi možnými situacemi, k nimž později může dojít: s bouří, sněhem na střeše i vlastní vahou. Proto raději navrhuje vše silnější a pevnější a používá k tomu různé koeficienty. Živý strom je dynamický systém, který průběžně vyhodnocuje vnější podmínky. Jak strom roste a mění svou hmotnost a tvar, vznikají různá tahová, tlaková či momentová silová působení, doplněná o působení větru. Strom tyto vlivy vyvažuje a svým tvarem a velikostí se přizpůsobuje podmínkám, v nichž se nachází.

Růst a život stromu

Rok za rokem, letokruh za letokruhem přirůstá v kmeni nová vrstva dřeva. Letokruh je tloušťkový přírůst dřeva za vegetační období; u dřevin mírného pásma je tímto obdobím rok. Na jaře se od kořenů vzhůru zaplní póry dřeva, přesněji jeho cévní svazky, mízou, která zásobuje strom vodou a minerály ze země, zatímco v opačném směru transportuje glukózu nebo její polymery. V tomto okamžiku začíná bujný růst. Buňka za buňkou přibývá zcela nová řada dřeva, která zvětší průměr stromu i o několik milimetrů, a to skrytě a pro nás lidi nepozorovatelně: pod kůrou.

Koncem srpna přeruší strom proudění mízy, přísun živin a „stavebních prvků“ – glukózy či vyšších cukrů pro tvorbu buněk, a to především v kambiu (nejspodnější vrstvě kůry), čímž pozvolna schne a připravuje se na zimu. Růst stromu však pokračuje. V tomto období, kdy strom pracuje pouze se zlomkem energie a minimem živin, však staví méně buněk a menších. Toto pozdní dřevo či poslední buňky roku jsou hutnější a tmavší a zřetelně na řezu kmene vykreslují závěr každého letokruhu. V rámci každého letokruhu tak rozeznáváme světlé jarní dřevo a tmavší letní dřevo letokruhu. Kruh za kruhem nás tak strom informuje o svém životě. Jestliže na sebe kruhy v některé části kmene více naléhají, svědčí to o tom, že strom trpěl obdobími sucha či jinými potížemi. Pokud jsou na některé straně kmene mnohem tmavší, poznáme z nich, že strom v tomto místě musel odolávat většímu tlaku či náporu. Příčinou bývá často vítr, na který strom reaguje vytvářením menších a pevnějších buněk se silnými stěnami. U tropických dřevin, které neznají pravidelný zimní vegetační klid, odpovídají letokruhy střídajícím se vegetačním dobám (typu sucho–vlhko apod.).

Dřevo a biochemie

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?