Visuté zahrady babylonské, jeden ze sedmi divů světa; Velká čínská zeď, největší stavba na světě; Hagia Sofia, jeden z nejkrásnějších kostelů, který byl kdy postaven; středověký hrad Malbork v Polsku, jenž dosahuje velikosti malého města; konstrukce Tádž Mahal v Indii; nezapomenutelný mrakodrap Chrysler Building v New Yorku. Všechny tyto budovy mají jedno společné: postaveny byly z cihel, jednoho z nejuniverzálnějších materiálů, který je lidstvu znám.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o materiál běžný, a tedy jednoduchý, ne-li triviální. Avšak není tomu tak. Materiálovým základem cihly je cihlářská hlína, což je látka mazlavé, až mastné konzistence v barvě od žluté, žlutočervené až po tmavě šedou. Geologicky jde o čtvrtohorní spraš nebo její druhotnou usazeninu, z níž byl časem vyluhován uhličitan vápenatý (CaCO₃). Hlavní složkou je jemný křemitý prach (křemen, živec a slída) a jíl. Dále to jsou takzvané cicváry, hrudky vápence (CaCO₃). Žluté až žlutočervené zbarvení způsobují oxidy železa.

Cihlářská hlína vyniká i jako úrodná zemědělská půda, a máme-li být úplní, cihly z dosloužilé cihlové stavby lze po namletí nebo drcení opět s úspěchem vrátit do půdy. Ložiska cihlářské hlíny se nacházejí na celém území České republiky; v místě její těžby pro stavební účely vznikaly dříve hliníky (hliniště), později cihelny.

Vždy ale platí, že každé ložisko cihlářské hlíny je specifické, co se týče materiálového složení, a specifický je tudíž i výrobní postup od zpracování vstupních surovin až po teplotu a rychlost výpalu cihel. Proto se výrobní postupy v různých cihelnách v různých detailech liší a jsou předmětem výrobního tajemství.

Podíváme-li se na cihly z pohledu výroby či základních kroků, které je zapotřebí k jejich zhotovení vykonat, zjistíme, že se základní postupy s časem příliš nemění. Obecný a hrubý technologický postup je stovky, možná tisíce let stále stejný – nejprve vytěžíme správný typ hlíny, tu následně zpracujeme do mazlavé, ale netekuté hmoty, z té vytvarujeme budoucí cihlu a tu usušíme a pak i vypálíme. Po vychladnutí vypálené cihly, které musíme řídit (a zejména neuspěchat), jsme hotovi ji expedovat. Už jsme ale naznačili, že pokud půjdeme do hloubky jednotlivých kroků či procesů při výrobě, budeme-li srovnávat cihly pro různé účely a použití nebo jen „půjdeme“ od cihelny k cihelně, zaznamenáme vždy větší či menší rozdíly. Technologické rozdíly plynou i z rostoucí šíře sortimentu. Ještě v roce 1985 bylo v České republice pouze čtyři až pět základních typů cihel. Dnes, o pouhých několik desítek let později, jich je více než sto, a započítáme-li do toho i možnost výroby dle požadavků odběratele, je jejich počet prakticky nekonečný.

Pokrok ve výrobě cihel

PRÉMIOVÝ ČLÁNEK

Chcete číst dál?