
Bezprostřední kontext je pro novostavbu vždy zásadní. Často určuje samotný koncept návrhu a slouží při veškerém rozhodování. V případě Domu 905 navrženého španělskými architekty H Arquitectes je ale vše jinak.
Hned na začátku se architekti museli vyrovnat se čtyřmi omezeními: nevýhodným tvarem pozemku, jeho špatnou orientací ke světovým stranám, přílišnou blízkostí sousedů a vysokým domem ze severní strany pozemku, který je typický spíše pro centrum města než pro obytnou zahradní čtvrť.
Majitelé domu, mladý pár se dvěma dětmi, chtěli bezúdržbový dům, který by byl co nejvíce propojen se zahradou, a přesto poskytoval dostatek soukromí. Chtěli bydlet v moderním domě inspirovaném současnou japonskou architekturou.
Pozemek je rovinatý, položený mírně pod úrovní ulice s absencí vzrostlých stromů. Dům bylo třeba umístit tak, aby odpovídal (ne vždy logickým) požadavkům úřadů a zároveň nestál uprostřed pozemku, kde by tříštil plochu zahrady.
Struktura domu by se dala připodobnit k cibuli. Jde o čtyři soustředné, různě otevřené či uzavřené vrstvy zdí: oplocení zahrady, obvodový dvůr a vnitřní galerii, která obklopuje centrální těleso – dvoupodlažní kvádr z betonových tvárnic.
V centrálním zděném prostoru se nacházejí pouze pokoje, koupelny a schodiště. Galerie, jež ho po celém obvodu obíhá, funguje jako společenský prostor, kde se odehrává prakticky veškeré dění v domě a který funguje i jako bioklimatický filtr. V létě se díky velkým posuvným stěnám stává verandou; v zimě velká nárožní okna rámují výhled do zahrady a zachycují sluneční záření ze západu. Všechna okna jsou neotevíravá, mobilní části jsou neprůhledné.
Fasáda se díky mobilitě neprůhledných sendvičových panelů neustále mění. V kontrastu s fasádou z pozinkovaného plechu a lehkostí skleněných částí je vnitřní obytné jádro masivní a kompaktní, s velkou tepelnou setrvačností.
V zimě galerie izoluje a temperuje celou centrální část (koupelny a ložnice), která v přízemí nemá vlastní klimatizační systém; betonová podlaha s velkou energetickou setrvačností je v obou patrech vytápěna podlahovým topením. Teplo je získáváno pomocí tepelného čerpadla. V létě, když jsou posuvné dveře zavřené, chrání dům před sluncem velký přesah střechy a reflexní venkovní závěsy. Ve skladbě fasády funguje pasivní ventilační systém, jenž odvádí horký vzduch čtyřmi kanály, které slouží jako malé solární komíny, čímž podporují přirozenou ventilaci a usnadňují ochlazování galerie.
Místo: Barcelona, Španělsko
Autor: H Arquitectes / David Lorente, Josep Ricart, Xavier Ros, Roger Tudó
Spolupráce: Blai Cabrero, Jordi Mitjans, Montse Fornés
Rozpočtář: Carles Bou
Projekt: 2012–2017
Realizace: 2017–2020
Zastavěná plocha: 154 m2
Foto: Adrià Goula
