Na počátku stála touha architekta využít veškerých možnosti moderního stavitelství a posunout renesanci stavebních konstrukcí zase o krok dál. Dle jeho názoru stavební průmysl trochu zaspal v integraci inovací, automatizace a technologií, které by mohly stavbu nejen zjednodušit, ale učinit ji přívětivější k uživateli i k okolnímu prostředí. V roce 2000 sice již existovaly některé domy, které eliminovaly potřebu dodávky elektrické energie, nicméně této strategické výhody nikdy nebylo dosaženo díky samotnému architektonickému návrhu. Například používané perforované fasády rozhodně mohly snížit tepelnou ztrátu domu, ale také zabraňovaly prostupnosti světla do interiéru a fungovaly na úkor transparentnosti a vizuální podoby budovy.

Problémy v současném stavění však Werner Sobek nespatřoval pouze v základním provedení koncepce budov, ale také ve způsobu, jakým byly tyto domy stavěny. Vše bylo vyráběno na stavbě, což nevyhnutelně vedlo k vadám a způsobovalo značné zpomalování procesu. Další problém spočíval v nedostatečné možnosti dodatečných zásahů, jelikož byly všechny technické komponenty uloženy napevno do konstrukcí, a problémové bylo také rozebrání budovy při demolici a následném recyklování jednotlivých komponentů.

Werner Sobek chtěl navrhnout dům bez produkce emisí, který by nevyžadoval žádnou další dodávku energie pro vytápění. Zásadní pro návrh byl stavební pozemek, jenž je svou svažitou morfologií typický pro Stuttgart a poskytuje úchvatný výhled na celé město. Zastavěná plocha a výška domu byla omezena stavebními předpisy, jelikož se místo nachází v přírodním ochranném pásmu.

Figura domu byla dána touhou po jednoduchosti a nenucené formální svázanosti. Tyto úvahy vedly k návrhu krychle, která umožňuje nejen optimální využití podlahové plochy, ale také vede k maximální možné prefabrikaci a standardizaci stavebních komponentů.

Transparentnost a čistota ploch jsou základními prvky koncepce návrhu. Velkoplošné prosklení zprostředkovává výhled na město ze všech částí domu a také plynulý vizuální přechod z interiéru do exteriéru. Nosná konstrukce využívá kloubového ocelového rámu, který nejen že minimalizuje váhu stavby, ale také zaručuje montáž, která se svou přesností blíží přesnosti používané ve strojírenství. Takový ocelový skelet umožňuje rychlou montáž, modifikaci i následnou demontáž, navíc vede k totální materiálové jednotě.

Klimatický koncept domu byl již od počátku nedílnou součástí návrhu. V létě chladná voda cirkulující ve stropních panelech absorbuje teplo a takto získaná energie je dočasně uložena v dlouhodobém zásobníku a lze ji použít k vytápění v zimě. Následující léto potom ochlazená voda putující ze zásobníků ochlazuje dům, čímž vytváří jednoduchý koncept, který kombinuje maximální pohodlí a minimální spotřebu energie. Veškeré technické rozvody jsou umístěny v jednotných a dobře přístupných šachtách tak, aby do nich šlo kdykoli zasahovat.

Funkce, konstrukce a design byly v návrhu považovány za související faktory, které jsou si navzájem rovny a žádný není přizpůsoben ostatním. Ve své současné podobě nelze dům R 128 reprodukovat na jakémkoli jiném místě. Architekti si ani nekladli za cíl vytvořit výstavní prototyp domu. R 128 je přizpůsoben konkrétnímu stavebnímu pozemku a potřebám a očekávání jeho obyvatel. Zároveň ale dokazuje možnosti, které stavitelství nabízí – použití relativně jednoduchých technik průmyslu budoucnosti.