Dům v olivovém háji

Dům stojí v olivovém háji vysazeném Benátčany. Během jeho realizace nebylo nutné skácet jediný strom. Je to nový model silně kulturně zakořeněného obydlí, které je střídmé a postavené z precizně vybraných materiálů reagujících na kontext, v němž stavba stojí.

Navržená architektura se nesnaží dominovat krajině ani se předvádět. Naopak – je pokorná a inspirovaná venkovskou typologií: nedokončenými betonovými zdmi, odhalenými výztužemi a dominantními stínicími konstrukcemi. Jako celek je Dům v olivovém háji svébytným dílem hluboce zakořeněným v místě nabízejícím bohaté zážitky.

Beton odlévaný na místě do nepravidelného, opakovaně použitého bednění zachycuje otisk lidské práce i sezonní rytmus výstavby – včetně semen a olivových pecek, které se vtiskly do povrchu zdí. Díky tomu se budova stala časovou schránkou své vlastní výroby.

Sklo v otvorech pro okna nahrazují kovové pletivo, sítě proti hmyzu a plastové závěsy, což je rozhodnutí, jež přehodnocuje zažitá očekávání komfortu a soukromí. Jde o přístup, který je v souladu s místními klimatickými podmínkami i kulturními zvyklostmi a posouvá hranice chápání „dokončené“ architektury.

Architektura zde není chápána jako uzavřený prostor, ale jako infrastruktura krajiny. Projekt čerpá z ducha environmentálně citlivých lineárních půdorysů Richarda Leplastriera a Glenna Murcutta, ale odmítá jejich kultivovanou preciznost – dává přednost hrubší a otevřenější formě obývání.

Dům v olivovém háji je výsledkem dlouhodobého, iterativního a hluboce kontextuálního tvůrčího procesu, který je založen na dlouhodobé znalosti místa (autor projektu stejné město navštěvuje již od sedmdesátých let), participativní výstavbě (lokální řemeslníci dům stavěli s absencí detailních výkresů bednění, což umožnilo rozhodovat o procesech a materiálech přímo na stavbě s respektem k lokálním podmínkám a zavedeným pracovním postupům), environmentální senzitivitě (venkovní cirkulace vzduchu i stíněné terasy jsou řešeny přímo prostřednictvím architektury) a kritickém diskurzu (dům není prezentován jako dokonalý objekt, ale jako platforma k diskuzi, kde „chyby“ nejsou chápány jako selhání, ale jako nedílná součást procesu).

Dům v olivovém háji představuje významný příspěvek k současnému architektonickému diskurzu – ztělesňuje pátrání po etice, estetice a pragmatickém stavění v konkrétním místě založené na praxi a výzkumu. Důslednost této stavby nevychází z její dokonalosti, ale z angažovanosti, z originality potlačení architektonického ega a z důležitosti jejího potenciálu přehodnotit v architektuře chápání udržitelnosti a lokálnosti.