Oba domy jsou orientovány podél severojižní osy. Díky vzájemnému posunutí má každý k nich soukromí a zároveň dostatek přirozeného slunečního světla. Architektka Florencia Oña navrhla půdorys o minimální zastavěné ploše, nad kterým se tyčí kompaktní hmota hranolu reagující především na podmínky okolního prostředí.

Obě stavby zdánlivě levitují nad terénem. Společenské a denní prostory mají orientovány směrem do zahrady a dohromady je pojí horizontálně předsunuté hranolovité objemy.

Severní dům tvoří nosná a pohledová železobetonová konstrukce. Silné železobetonové stěny jsou izolační a domu dodávají signifikantní tektonický ráz. Okna na západní a východní fasádě jsou redukována na naprosté minimum. Směrem na sever se dům otevírá velkými okny s dodatečným stíněním. Krytá galerie funguje jako tranzitní prostor mezi exteriérem a interiérem.

Do jižního domu se vstupuje přes meziprostor se sníženou výškou, za ním se světlá výška domu zvětšuje. K severní fasádě, kam se dům otevírá velkými okny, se přimyká krytá galerie. Nosnou konstrukci tohoto domu rovněž tvoří pohledový železobeton, v přízemí doplněný tmavými cementovými cihlami. Nosná konstrukce patra je ocelová se skládanou fasádou, jejíž obklad má podobu dřevěných desek.

Díky velkorysému prosklení lze oba domy otevřít do zahrady, což je velice důležité především pro posílení sociálních vazeb mezi oběma rodinami. Konstrukční a metriálové řešení obou domů bylo zvoleno vhodně vzhledem ke kontextu okolního prostředí.