Dvůr Wimmer

Největší zásah do silážních věží se udál skrze jejich obálku – fasáda byla izolována a získala novou vrstvu dusaného betonu s výrazným horizontálním členěním. Jejich vnitřní tvarosloví zůstává jasně čitelné a původní, čímž si zachovávají svou rudimentární identitu.

Mezi tyto věže vložili architekti dřevěnou konstrukci se sedlovou střechou, jejíž typologie vychází z okolního kontextu venkovských stavení. Přízemí je koncipováno jako velkorysý multifunkční prostor umožňující flexibilní využití pro různé akce a činnosti a zahrnuje také soukromou domácí kapli, jejíž interiér je tvořen materiály z původních hospodářských staveb. Specifickou atmosféru vytváří zdivo ze starých ručně vyráběných cihel a několik segmentů z kamenů, které byly součástí původních staveb.

Vertikální komunikaci do vyšších podlaží zajišťuje točité schodiště umístěné uvnitř jedné ze silážních věží. Nosnou část schodiště představuje několik betonových kanalizačních skruží vyplněných betonem poskládaných na sebe.

První patro nabízí tři ložnice, každou s vlastní koupelnou. Velkorysé okenní otvory zprostředkovávají vizuální propojení s okolní zemědělskou krajinou. V nejvyšším podlaží se nachází otevřený obytný prostor pro celou rodinu; prostorná terasa orientovaná na jih slouží jako rozšíření obytné části.

Kombinace betonu a dřeva vytváří syrovou atmosféru a současným způsobem reinterpretuje tradiční venkovský dům. Prostřednictvím vědomého aktu zachování a dalšího vrstvení nové výstavby vzniká působivý dialog mezi minulostí a současností.