Rezidence Westminster

Přízemí dominuje zápraží umístěné pod masivním přesahem střechy, které se směrem do zahrady rozšiřuje. Hlavní ložnice v patře se nachází ve vysokém střešním vikýři s výhledem ven, odkud se vstupuje na balkon. Soukromí zde zajišťuje šest metrů vysoký slunolam.

Jednoduchá forma stavby je tvořena kompozicí tří monolitických prvků: nízkého objemu obloženého tmavými cihlami, masivní střechou trojúhelníkového průřezu s tmavou kamennou krytinou a vysokými pravoúhlými vikýři. Těžká asymetrická střecha levituje nad přízemím a vytváří přístřeší pro kryté stání, zápraží na delší z fasád a vyvolává pocitové napětí mezi všemi objemy. Přestože jsou si vikýře velikostí i materiálem podobné, každý z nich má zcela odlišnou roli: západní vikýř opticky kotví fasádu k terénu, zatímco ten východní zůstává vysunutý a vznáší se nad přístřeškem pro auto.

Zvoleným materiálem docílili architekti dvou různých atmosfér: dům na jednu stranu působí jako tajuplné tmavé sídlo, na druhou jako světlé a vzdušné útočiště. Ve skutečnosti však šlo o skloubení představ obou partnerů, kteří dům obývají. Umírněná materiálová paleta zahrnuje tmavě mořený ořech, těžký travertin, pohledový beton a tmavé texturované stěny s vápennou stěrkou. Ty kontrastují s vysokými, světlem zalitými stěnami s jemnou vápennou omítkou, širokými podlahovými prkny z bíle mořeného dubu s rustikálními suky a měkkými lněnými závěsy a textiliemi. Při pohybu domem je proměnlivý prostorový zážitek více než znatelný: od stísněné jeskynní atmosféry až po otevřený světlý interiér.

Hlavní vstup do domu je zdůrazněn vystupujícím rámem z falcovaného plechu, který slouží jako přechodová část. Tento prvek uvozuje tmavý prostor s intimní atmosférou, který následuje hned za vstupem.

Přírodní materiály použité v exteriéru budou časem přirozeně stárnout a splynou s nízkoúdržbovou krajinou osázenou převážně rozchodníky. Vstupní schodiště a opěrné zdi tvoří na místě odlévané betonové dílce, jež formují i zapuštěný dvorek navazující na hernu.