V případě beskydského domu předpisy určovaly nejen sklon střechy, ale také jeho proporce i použité materiály. Vnější vzhled se sedlovou střechou tak byl předem daný. O to více se mohl architekt soustředit na ztvárnění interiérů a komponování výhledů. Dřevěná sedlová střecha z modřínových šindelů je usazena na mohutném soklu z pohledového betonu. Dvoupodlažní podkrovní prostor s prosklenými štíty propojuje obytnou plochu s horskou loukou. Mírné zanoření podlahy zároveň poskytuje interiéru dostatek soukromí.

Ve spodní betonové části domu se nachází ložnice s koupelnou, dětský pokoj, sauna a technické zázemí. Každá místnost v domě má odlišnou atmosféru s promyšleným výhledem do krajiny. Postele jsou součástí vestavěného nábytku a leží na úrovní terénu, z čehož vzniká dojem, jako byste spali přímo na louce. Horní odlehčenou část tvoří dvojice modřínových desek. Hřeben sedlové střechy probíhá souběžně s okolní cestou, takže je v obytné zóně zaručen dostatek soukromí. Prosklené štítové stěny současně umožňují prostupnost horské scenérie do interiéru.

Otázky pro Pavla Míčka

Víkendový dům stojí v Beskydech. Jak dlouho trvalo, než jste dokázali se správou CHKO dojít ke společnému kompromisu a projekt získal povolení?

První studie u úředníka z CHKO vůbec neprošla, a to i přesto, že šlo o kompletně dřevěný dům včetně stěn, stropů, střechy i všech detailů. Měl požadovanou proporci půdorysu a symetrickou siluetu, ale údajně byl příliš alpský a málo beskydský.

Pochopitelně jste se po prvním pokusu nevzdali. Ale změnili jste návrh zcela?

Ano. Již „ponaučeni“ jsme začali pracovat na zcela novém konceptu. Ten jsme na úřadě prezentovali mimo jiné se zavřenými okenicemi, abychom potlačili skleněné plochy. Dominantu tvořila střecha v předepsaném sklonu. Úředník konstatoval, že mu připomíná valašskou stodolu či seník, takže tím krajinný ráz nebude znehodnocen, a návrh
prošel. Projektování se tím přibližně o půl roku až rok protáhlo.

Jak jste postupovali, aby návrh i po naplnění všech požadavků CHKO zůstal co nejblíže vaší původní vizi? Nebyl problém například
prosadit střešní okno?

S investory jsme si po první neúspěšné studii řekli, že s CHKO nevejdeme do otevřeného konfliktu, nenecháme se otrávit, ale půjdeme na to rafinovaněji. Pochopili jsme, že pro CHKO je snad nejdůležitějším znakem tvar a sklon střechy, a na tom jsme novou koncepci založili. O věcech, které jsou s často absurdními „pravidly stavění v CHKO“ v lehkém rozporu, jsme prostě nemluvili a zbytečně na ně neupozorňovali. Dům je vlastně takovou oslavou valašské střechy v čisté formě. Věřili jsme, že i když nám například střešní okno nepovolí, konceptu to na síle neubere.

Realizace trvala od roku 2014 do roku 2019, to je poměrně dlouhá doba. Co protahovalo samotnou stavbu?

Hrubá stavba proběhla celkem svižně. Pak ale přišly na řadu jednotlivé profese a v tu chvíli se ukázalo, že problémem je poměrně značná odlehlost pozemku. Docházelo i k tak paradoxním situacím, kdy si například řemeslník zapomněl nějaké nářadí či materiál doma, a pak ho na stavbě týden nebo měsíc nikdo neviděl. Svou roli sehrála také velká pracovní vytíženost investorů a fakt, že jde o víkendový dům, takže na čas z jejich strany nikdo tolik netlačil