WADD

WADD působí dojmem křehkého pavilonu. Jistý podíl na tom má nerovnoměrně ustoupená fasáda, vytvářející mělčí či hlubší terasy a průchody, jež jsou stíněny střechou a horní stavbou.

Pětičlenná rodina zakoupila pozemek sousedící s jejím původním sídlem jako investici. Cílem bylo vytvořit zde zázemí pro rostoucí děti, které by bylo časem oddělitelné a mohlo fungovat jako samostatná jednotka. Nová dostavba měla být světlejší a vzdušnější. Vedle obytného prostoru se zde měly nacházet místnosti určené k provozování různých koníčků – včetně odhlučněné bubenické zkušebny pro nejmladšího syna – a další dvě ložnice s koupelnami.

Architekti ze studia BASIL architecture se rozhodli vymezit vůči stávajícímu domu, který byl již několikrát renovován, a tudíž se do něj propsalo několik formálních architektonických jazyků. Proto se snažili najít novou, neutrální, ale přitom soudobou odpověď.

Nosná konstrukce je železobetonová, doplněná o velkorysé prosklení a sekundární hliníkovou konstrukci s perforovanými panely. Eloxovaný hliník se objevuje i v interiéru. Střízlivě šedá barevná paleta byla použita i na betonových podlahách a povrchových úpravách stěn i stropů. Teplé akcenty jsou zastoupeny tmavě hnědým eukalyptovým dřevem, z něhož je vyroben vestavěný nábytek v kuchyni a obývací části.

Železobetonová konstrukce umožnila vytvořit maximálně variabilní prostor. V případě, že se dům jednou osamostatní, bude snadné víceúčelovou místnost v přízemí přeměnit ve vzdušnou ložnici s koupelnou a výhledem do zahrady. Tato svoboda v podobě možnosti prostor přestavět je dalším kontrastem k rigidnímu uspořádání dispozic původního domu.

Hliník jako povrchová úprava fasády byl zvolen záměrně, a sice z důvodu jeho udržitelnosti (je možné ho opakovaně recyklovat) a velmi nízké hmotnosti. Právě díky lehkosti materiálu nemusela být při stavbě použita těžká technika v podobě jeřábů nebo těžkých transportérů, čímž se značně optimalizoval rozpočet. K montáži konstrukce na místě pak bylo potřeba pouze dvou lidí.

WADD je z hlediska stavebních nákladů, možnosti opětovného použití a recyklace či prostorové variability velice optimalizovaným projektem s nízkou ekologickou stopou, čímž chtěli architekti podpořit jeden z hlavních pilířů udržitelnosti.