Dům 9 má obdélníkový půdorys a je postaven na pozemku obklopeném rodinnými domy. V přízemí je situován vstup, kuchyně s centrálním ostrůvkem a snídaňovým koutem, obývací část s jídelním stolem, koupelna a dvě samostatné ložnice pro děti manželů. První patro, do kterého zasahuje převýšený obytný prostor, zcela zaujímá hlavní ložnice s koupelnou. Prostory v domě jsou otevřené a vybízejí k družnosti; členové rodiny mezi sebou komunikují z různých místností na dvou odlišných úrovních.

Dominantním prvkem domu je převýšený obytný prostor a velké schodiště spojující obě podlaží. Je téměř sochou; postaveno je z plisovaného dřeva a natřeno antracitově šedou barvou. Dominantní stěna obytného prostoru je nejen schodištěm, ale i knihovnou. Vyplňuje výšku prostoru a vytváří dialog mezi kontrastním keramickým obkladem zádveří a dalekým výhledem do hor. Dům má nízkou spotřebu energie a je vybaven systémem vytápění v kombinaci s řízeným mechanickým větráním. Dílčí spotřebu energie obstarává i systém solárních panelů.

K vytvoření udržitelné stavby inspirovala majitele příroda okolo domu, a tak byl dům postaven ze dřeva, kovu a korku. Objekt stojí na železobetonových základech, které sahají padesát centimetrů nad povrch země. Na ně je umístěna dřevěná rámová konstrukce. Interiéru dominují dubové parkety a obložení různých formátů. Exteriér přízemí je obložen korkem, jenž je ponechán v surovém stavu. Jeho povrch je pojednán pantografickou frézou, což mu dodává jednoduchý, ale elegantní detail, bez kterého by objem působil možná poněkud stroze. Patro i střecha jsou obloženy antracitovým plechem se stojatou drážkou.

Materiály i barevná paleta vytvářejí dialog mezi domem a horami obklopujícími údolí. Barvy splývají se stromy a skalami v okolní krajině. Zdá se až paradoxní, že tak jedinečný dům, tak výrazně odlišný od sousedních, svým maskováním uprostřed okolní krajiny téměř zaniká.