Dům na vinohradu

Tři podélné domy jsou na pozemku rozvrženy tak, aby se výhledy z nich otevíraly do malebného okolí. Kompozice hmot tak vytváří několik zahradních prostor s různou atmosférou: jižní zahradu orientovanou do vinice, východní zahradu poskytující ranní slunce a výhled na les a vstupní dvůr s krytým loubím.

Dům rodičů, dům dětí a hospodářské stavení tvoří jeden celek a slouží jedné rodině; v budoucnu se ale celá stavba dokáže přizpůsobit nové životní situaci a každý z objektů může fungovat samostatně. Koncept tak umožňuje flexibilitu a zároveň nerušené soužití rodičů a jejich dospívajících dětí. Díky tomuto „miniurbanismu“ neboli členění do více objemů mají prostory v domě příjemné lidské měřítko a jejich přidanou hodnotou jsou četné průhledy do okolní krajiny.
Středobodem domu pro rodiče je denní zóna, která je přímo propojena s krytou terasou, díky níž je možné venku pobývat celý rok a za každého počasí – v horkém létě slouží jako letní kuchyně a během chladných dní jako zimní zahrada s krbem. Na terasu plynule navazuje vstupní loubí i hospodářské stavení. Noční část domu je orientována do klidnější části pozemku, směrem k lesu. Dům dětí je samostatným organismem – vstupní prostor slouží zároveň jako knihovna i místo pro odpočinek a z každé místnosti je výhled na vinici. Prostor dílny v hospodářském domě plynule přechází do exteriéru a mění se v krytou venkovní verandu přímo před vinicí.

Nosná konstrukce domu je z pálené cihly. V obytných prostorách, jež jsou otevřeny do krovu, je konstrukce sedlové střechy tvořena ocelovými nosníky. V ostatních částech domu je střecha řešena jako klasický hambálkový krov, uložený na betonových stropních deskách. Ztužení stavby zajišťují betonové štíty, jejichž materiál je v interiéru přiznaný. Součástí energetického konceptu je rekuperace, fotovoltaické panely na střechách a pro potřeby hospodaření na zahradě se uvažuje o využití studny. Zdrojem tepla je plynový kotel, který doplňují kamna na pevná paliva v dílně a v letní kuchyni a krb v obývacím pokoji.

Architekti se snažili zvolit takové materiály, které by v tomto prostředí působily co nejpřirozeněji, jako by tu byly odjakživa. Loubí, keramické tašky, hrubozrnná stíraná omítka a posuvné dřevěné okenice dodávají domu původní venkovský charakter.