Dům je tvořen třemi navzájem propojenými hmotami. Objekt garáže, letní kuchyň se skladem a hlavní objekt domu společně generují autonomní mikrourbanismus s potenciálem moderovat vnitřní život, stejně jako reagovat na vnější podněty z okolí. V reakci na morfologii terénu je celá struktura členěna na dvě výškové úrovně: horní úroveň s garáží a krytým vstupem od ulice a spodní s domem a letní kuchyní v kontaktu s patiem a zahradou.

Do hlavního prostoru domu se vstupuje z „mezidomí“ – prostoru mezi letní kuchyní a komorním patiem, které čeká na svou uměleckou plastiku. Vstupní prostory se šatnou určují hranici mezi noční a denní částí. Zatímco noční část s hygienickým zázemím je řešena utilitárněji, denní část těží z prostorové artikulace v podobě markantního převýšení jako i propojení s různými exteriérovými prostředími. Ve snaze docílit zmiňované kompaktnosti je na celém objektu použit stejný plášť z povrchově neupravovaných betonových tvárnic, které našly uplatnění i v interiéru domu.