Obavy o zachování soukromí jsou u majitelů domů v hustě zastavěných japonských městech a předměstích běžné. Absence oken na fasádách směřujících do ulice se stala přirozeným prvkem naprosté většiny obytných staveb.

Do domu se vchází dřevěnými dveřmi umístěnými na severní fasádu. Ty ústí do centrálního prostoru, kterému na jedné straně vévodí hlavní obytná část, na straně druhé malá kuchyňka. Jídelna je zastrčená v zadní části vedle dřevěného schodiště vedoucího do patra.

Do prostorově vymezených boxů v přízemí jsou při obvodu fasády umístěny tři ložnice. Do boxu uprostřed dispozice ústí žebřík a nachází se zde prázdná místnost, kde může rodina relaxovat a trávit svůj volný čas.

Každá z místností je směrem do dispozice prosklena, takže skrze ní může prostupovat přirozené světlo z centrálního světlíku. Druhé patro – díky vynechání podlahy kolem centrálního boxu – vytváří v dispozici jakousi galerii a tím dostává obytný prostor v prvním patře světlou výšku až 4,5 metru.

Dřevěné schody z prvního patra ústí do velkorysé lineárně uspořádané koupelny s umyvadlem, sprchou a toaletou na jednom konci a vanou na druhém. Z těchto prostor je možné vstoupit na balkon, který je vymezen vysokými obvodovými stěnami.