Dům v Minho

Na pozemku stál dům ze šestnáctého století, který byl v průběhu století dvacátého znehodnocován četnými přístavbami bez jakékoli architektonické koncepce či vědomého respektování historických odkazů.

První fáze projektu spočívala v rozpoznání původního záměru architekta a s obnovením stavby v její tehdejší podobě. Ve druhé fázi bylo ale nutné přizpůsobit dům současnému způsobu bydlení a potřebám rodiny, a tak došlo ke stavbě nové hmoty, která nebyla zatížena památkovou ochranou.

Výsledná kompozice sestává ze tří různých objemů. Jedním je historický dům, který si díky rekonstrukci původních kamenných zdí a dekorativních elementů zachoval svůj obraz i materialitu. Historické schodiště slouží ke zvýraznění hlavního vstupu do areálu. Druhým je nový výrazný objem snažící se navázat dialog s historickým domem tím, že respektuje jeho rozměry a nepřesahuje ho objemově ani v půdorysné stopě. Kompozice fasády betonového objektu odkazuje k členení původních stodol a míst určených k výmlatu obilí, které se v okolí hojně vyskytovaly. Třetí, jižní část tvoří spojnici mezi novým a starým. Betonový objem vycházející z dvoupatrové novostavby se přímo přimyká ke starým kamenným zdem původního objektu.

Funkčně se architekti snažili navrhnout fluidní prostor, který by byl srozumitelný, ale zároveň jedinečný a přizpůsobený svému účelu: bydlení. Důležitým prvkem, s nímž architekti pracovali, byly rozdílné světlé výšky místností v interiéru.