Dům ve Smithfieldu

Návrh Studia Anois vychází z principu maximálně využít dochované části stavby – původní konstrukční trámy, sloupy a cihlovou zeď, která byla zbavena všech pozdějších povrchových úprav a ponechána v interiéru jako přiznaná historická vrstva. Rekonstrukcí prošla také uliční fasáda, z níž byla pouze odstraněna poškozená cementová omítka. Směrem do ulice se zároveň vrátila tradiční posuvná okna navazující na původní charakter domu.

Hustá okolní zástavba a omezené možnosti, jak interiér přirozeně prosvětlit, ovlivnily také nové dispoziční uspořádání. Hlavní obytné prostory se přesunuly do druhého patra, kde je více denního světla. Jednotlivá podlaží jsou propojena centrálním schodištěm osvětleným shora, jež rovněž přivádí denní světlo hluboko do dispozice. Schodiště vede až na střešní terasu se zahradou, odkud se otevírá výhled na okolní městskou strukturu a která nahrazuje chybějící pobytový prostor na úrovni terénu.

Interiér pracuje se střídmou paletou přírodních materiálů, jež zároveň sjednocují jednotlivé místnosti. Do hlubších částí dispozice jsou soustředěny především obslužné funkce, například technické zázemí a toaleta, zatímco obytné místnosti využívají lépe osvětlené části domu. V úrovni ulice doplňuje vstup kovová okenice, která zajišťuje potřebnou míru soukromí a bezpečí.

Díky rekonstrukci se zároveň zlepšily tepelnětechnické vlastnosti obálky budovy. Vytápění zajišťuje tepelné čerpadlo a izolaci střechy doplňuje extenzivní vegetační souvrství se suchomilnými rostlinami.

Projekt pracuje s historickým domem nikoli jako s neměnným artefaktem, ale jako se strukturou schopnou dalšího vývoje. Dochované konstrukce a stopy předchozích stavebních etap zůstávají čitelné, zatímco nové zásahy reagují na současné požadavky na prostor, světlo a energetický provoz. Rekonstrukce tak ukazuje jednu z možností, jak existující městskou zástavbu adaptovat pro současné využití, namísto toho aby byla nahrazena novou zástavbou.