Treelithon

Návrh určovalo několik zásadních omezení: proporce pozemku, přítomnost vzrostlých stromů, které chtěli architekti zachovat, a místní stavební předpisy, jež vyžadovaly, aby jednotlivé stavební objemy zůstaly vzájemně propojeny. Na všechny tyto podmínky reaguje protáhlá konfigurace ve tvaru písmene Z, která se citlivě proplétá s krajinou a pro jednotlivé obyvatele vytváří dostatečné odstupy zajišťující soukromí.

Kompozice objektu navazuje na dva výrazné krajinné prvky na protilehlých koncích pozemku: malý borovicový háj, jenž rodině slouží jako zastřešené venkovní útočiště, a dlouhý bazén umístěný na opačném okraji, který je určen hostům. Protáhlá kompozice je koncipována jako současná interpretace trilitonu: dva vztyčené monolitické krajní objemy nesou jeden centrální horizontální prvek. Toto gesto dává stavbě jasnou architektonickou identitu a zároveň umožňuje každé jednotce rozvíjet svou vlastní logiku vnitřního uspořádání. Jednotlivá obydlí jsou uspořádána do jednoho, dvou a tří podlaží, a nabízejí tak škálu různých zážitků z prostoru.

Venkovní terasy rozšiřují architekturu směrem do krajiny a fungují jako přechodové platformy mezi životem v interiéru a bujnou okolní vegetací. Některé jsou zastíněny dřevěnými pergolami, jiné jsou chráněny korunami vzrostlých stromů, a vytvářejí místa pro setkávání, stolování i odpočinek v soukormí. Jejich uspořádání zdůrazňuje lineární charakter objektu a současně podporuje vztahy mezi třemi domácnostmi – možnost společného života je v rovnováze s jejich vzájemnou nezávislostí. Aktivním prvkem návrhu se stává také samotný terén. Drobné modelace proměňují svažitý pozemek v plynulou síť cest, z části dlážděných a z části tvořených jednotlivými nášlapnými kameny, které určují pohyb napříč celým areálem.

Konstrukční řešení vychází z důrazu na autenticitu materiálů i z místních klimatických podmínek. Stavba je založena na nosných obvodových stěnách z místního kamene. Monolitické objemy jsou záměrně a strategicky perforovány otvory, jež rámují okolní vegetaci, regulují množství denního světla a umožňují přirozené příčné větrání. Dřevo bylo využito nejen na okenní rámy, ale také na pergoly s velkým rozpětím a posuvné panely, jejichž prostřednictvím lze regulovat míru oslunění, proudění vzduchu, soukromí i výhledy. Tento vrstevnatý systém umožňuje obyvatelům přizpůsobovat architekturu proměnám ročních období i různým způsobům užívání.

V interiéru je materiálová paleta střídmá, ale výrazně haptická. Kamenné stěny jsou ponechány buď pohledové, nebo jsou bíle omítnuty, takže jejich povrch oživuje proměnlivá hra textur a světla. Podlahy jsou provedeny z teraca s jemně barevnými oblázky, které interiér kultivují a zároveň vytvářejí pocit kontinuity s okolní krajinou. Monolitické betonové stropní desky jsou pohledové, zdůrazňují konstrukční podstatu stavby a současně poskytují potřebnou tepelnou akumulaci. Dřevěný nábytek, schodiště a dveře vnášejí do interiéru teplo a řemeslný detail a vyvažují celou paletu použitých materiálů.