Dvojvila Bukovac

Namísto maximální možné hrubé podlahové plochy (600 metrů čtverečních na pozemek) má každá ze dvou obytných jednotek jen 180 metrů čtverečních obytné plochy. Projekt dvojvily upouští od typického vertikálního členění do pater, které je v tomto kontextu běžné u vícegeneračního bydlení, a navrhuje horizontální uspořádání napříč dvěma sousedními parcelami, jež je rovněž vhodné pro soužití více generací. Domy jsou umístěny vedle sebe, nikoli nad sebou, a prostor mezi nimi slouží jako společná zóna určená k setkávání.

Výrazná zeď podél ulice vytváří práh a přechodovou část, která na opačné straně generuje interaktivní prostor. Severozápadní fasáda orientovaná do ulice zůstává převážně uzavřená, a tím chrání interiér před hlukem, větrem i nežádoucími pohledy. Naopak jihovýchodní strana domu se plně otevírá směrem do zahrady, přijímá zeleň, sluneční světlo a nabízí panoramatické výhledy na město.

Fasády domu jsou definovány kontrastními materiály: přízemí, jež je v kontaktu s terénem, působí těžce a robustně, je postaveno z cihel představujících trvanlivost. Naproti tomu horní patro, které je ve vztahu k obloze, je lehké, transparentní a odrazivé. Používá netradiční materiály včetně recyklovaných kabelových roštů, jež fasádě dodávají jemný, téměř efemérní charakter.

Přirozený svah pozemku umožňuje přímý vstup z ulice do podzemní garáže, zatímco přízemí se otevírá směrem do zahrady. Dvojitá stěna atria – umístěná mezi oběma domy – slouží nejen jako prostorový předěl, ale také jako praktická nika pro zahradní nářadí, letní kuchyni a grilovací zónu, čímž se stává centrálním bodem rodinného života. Garáž pod domem neslouží jen k parkování, ale také jako prostor pro večírky a jako výstavní galerie uměleckých děl prezentovaných ve světelných boxech a na kovových panelech.

Dům v zimě funguje jako solární pavilon s minimálními energetickými nároky, zatímco v létě využívá pasivní stínicí systémy jako zatahovací markýzy, které během horkých měsíců pomáhají regulovat teplotu v interiéru.