Po mnoha letech, kdy se zabývám stavěním z hlíny a spolupracuji s mnoha projektanty a architekty, jsem si uvědomil, že největší překážkou v hliněném stavění je nedostatek důvěry v tento materiál. Důvěru nelze načíst, ale získat pouze prostřednictvím přímých praktických zkušeností během provádění konkrétních realizací. V tomto domě z hlíny se snoubí souhrn zkušeností a inovací za mnoho let. Dům je stvořen z přesvědčení, že konstrukční jistoty a zároveň povrchů vysoké kvality lze dosáhnout pouze estetickým návrhem a řemeslným zpracováním čistě přírodního materiálu.

Vnější části

Základové pasy jsou redukovány na tloušťku stěny 45 cm, vysoké jsou asi 60 cm. Směs betonu B150 (nízký obsah cementu) s trasem (přírodní pucolán) byla vylita přímo na skalnaté podloží. Armovací ocel byla záměrně vynechána.

Důvodem tloušťky stěny (45 cm) byla statická únosnost a zároveň její odolnost vůči povětrnostním vlivům. Tato tloušťka se ukázala být dobrým poměrem konstrukčních, formálních, stavebně-fyzikálních a také prováděcích vlastností.

Kvůli zvýšeným nákladům na bednění jsme ustoupili od sendvičového zateplení stěny, použili jsme jen doplňující vnitřní zateplení rákosím. Rákosí je jeden z mála obnovitelných materiálů, který je díky vysokému obsahu křemíku možné používat i bez konzervačních látek. Desky z rákosí jsou dostupné ve velkých formátech (200 × 100 × 5 cm) a fungují jako efektivní přírodní izolační materiál.

Na surové povrchy obvodových stěn byla přidána hustá struktura tenkých (8 mm) ohebných plastových trubek, jež přenášejí teplé médium. S průtokovou teplotou max. 28 °C dosahuje systém topného výkonu 120 W/m².

Hliněná omítka je silná asi tři centimetry a byla vyrobena ze směsi místního písku a hlíny ze staveniště. Aplikovala se na zeď pomocí pumpy na hliněnou omítku a byla plnoplošně vyztužena lněnou tkaninou. Po úplném vyschnutí byl povrch přešpachtlován v několika krocích 3–4 mm silnou finální hliněnou omítkou a vyhlazen vodou. Vznikl tak hedvábně matný povrch barvy slonovinové kosti bez zrn. Všechny povrchy z hliněné omítky zůstaly záměrně neošetřeny.

Téměř všechny maltové směsi v domě Rauch, které jsou podobné betonu, tedy základy, kruhové nosníky, překlady, ztužující stěny i mrazuvzdorné venkovní podlahy, jsou smíšeny s trasem.

Přechodové prvky

Vztah mezi povrchem stěny a oknem podléhá statickému principu. Typický tvar okna v tradičních konstrukcích z dusané hlíny je proto úzký a vysoký. Architektonický návrh domu Rauch však vyžadoval velká okna. Byla to výzva, jak utvořit tyto rozměrné okenní otvory po stránce konstrukční i statické.

Všechny dveře a okna jsou mechanicky spojeny se stěnami z dusané hlíny, při stavbě se nepoužívala žádná lepidla ani pěny. Spoje byly retušovány a utěsněny vlhkou hlínou. Větší spáry mezi oknem a hliněnou stěnou byly naplněny hlínou s lněným vláknem. Díky vynikajícím vlastnostem hlíny, která dokáže ze dřeva vytáhnout vlhkost, mohou být tyto dřevěné komponenty natěsno připojeny.

Uvnitř domu

Dřevěné materiály používané pro posuvné prvky, kuchyňský a koupelnový nábytek byly přetmeleny tenkou vrstvou směsi hlíny a kaseinu. Tato směs se vyrábí podobně jako bílá finální hliněná omítka a je stabilizována kaseinem, což je mléčná bílkovina, která spolu s vápnem vytvoří trvanlivé a velmi silné přírodní lepidlo.

Pro tvorbu podlah byl obdobně jako pro stavbu zdí použit prosetý vytěžený materiál, který byl rozprostřen do roviny a zhutněn. Po zhutnění byl povrch přestříkán blátem a následně přístrojově zbroušen křemičitým pískem. Bláto vyplní veškeré spoje, otvory a nerovnosti. Kameny jsou viditelné a znatelné. Barva dusané hlíny odpovídá vytěženému materiálu, jenž byl na stavbě dostupný.

Schodiště bylo postaveno ve třech etapách a po jednotlivých podlažích. Do každého schodu byl v rovině s povrchem osazen kulatý skleněný díl, který podporuje vertikální vedení světla v prostoru schodiště. Zábradlí tvoří samonosná, volně stojící plastika o tloušťce jeden centimetr. Jistou výzvou bylo vymyslet esteticky příjemný tvar, jenž by byl proveditelný v úzkém schodišti.

Součástí strategie návrhu a konstrukce je přiznání změn a stárnutí povrchu. Hlína je drobivá, erodovaná, rozrušená a usazená hornina. Eroze vodou, mrazem, větrem a tektonickými pohyby země je určujícím prvkem, který činí naši planetu udržitelnou. Eroze a sedimentace se většinou pokládají za negativní. Snažíme se zabránit erozi ochrannými strukturami a usměrňovat ji do kanálů. Eroze je ale silná, nelze jí zabránit, jen posunout v čase, a v podstatě všechny povrchy podléhají erozi. Proto mají materiály povrchů vliv na design a také na ekologickou kompatibilitu. Je vzrušující si erozi přiznat a navrhovat s ní v souznění.