Bylo nebylo, mladá rodina zdědila po svém dědečkovi dům v regionu Perche v Normandii. Stavení se nacházelo na mýtině uprostřed bohatě zalesněné oblasti. Přestože rodina ke stávajícímu domu přilnula, nevěděla, co s ním dělat. Podobným stavbám z tohoto období místní říkají Phoenix houses; Phoenix byl totiž jedním z hlavních stavitelů sedmdesátých let. Původní garáž se skleníkem byla k domu přistavěna až později.
Stejně jako mnoho jiných staveb z tohoto období byl i dům v Perche velice kvalitně postaven, ale v současné době již neodpovídal způsobu života aktuálních majitelů. Jako hlavní problémy se ukázaly chybějící tepelná izolace, nedostatek přirozeného světla a nevhodné začlenění do kontextu.
Klienti architekty nejdříve pověřili, aby prozkoumali a porovnali možnosti demolice a novostavby nebo rekonstrukce stávajícího objektu. Vzhledem k tomu, že původní konstrukce byla dostatečně kvalitní a solidní, aby unesla novou přístavbu, přistoupilo se k rekonstrukci, která se zdála nejvhodnějším řešením i s ohledem na životní prostředí.
Aby se fénix mohl znovuzrodit, bylo třeba, aby architekti při navrhování splnili několik klientových očekávání a přání: bylo třeba zlepšit tepelnětechnické vlastnosti budovy, otevřít dům směrem ke svému okolí, přidat několik ložnic a zvětšit obytný prostor a vytvořit takové prostory v exteriéru, které by bylo možné využívat po většinu roku.
Architekti se rozhodli odstranit skleník a střechu garáže a navrhli nasadit na dům nový dřevěný skelet, jenž nejenže rozšířil obytný prostor na západě a vytvořil prostor na přechodu z exteriéru do interiéru, ale zároveň tak vznikly i nové prostory v patře a celý dům se konstrukčně i vizuálně sjednotil.
Přístavba je na západní fasádě doširoka otevřená a propojuje obytný prostor s krajinou. Pro zabránění přehřívání v letních měsících a pro vytvoření větší intimity je horní část štítu pokryta distancovanými latěmi.
Východní část garáže pojali architekti obdobně. Vytvořili zdvojenou fasádu, v jejímž vertikálním prodloužení vznikla další ložnice a pokoj pro hosty v prvním patře.
Velkorysé zápraží, které vzniklo přetažením nové konstrukce a sjednocením objemu jednotlivých částí budov, slouží dnes jako místo k setkávání ve většině ročních období a těží mimo jiné i z přirozeného světla, jež do něj proniká skleněnými střešními taškami a polykarbonátovou fasádou ve východním štítu.
Nová fasáda domu byla navržena tak, aby navazovala na rytmus a tloušťku napínacích konstrukcí. Část fasády z douglasky tvoří místo pro ukládání kulatiny na otop. Střešní tašky na nové části krovu jsou z druhé ruky, aby navodily co nejvěrnější dojem, že na místě existují už dlouhá léta.
Dům v Perche může být příkladem, že téměř každá budova stojí za zachování, i když se zdá zastaralá nebo s nedostatečným architektonickým potenciálem. Svět je tak plný fénixů, kteří čekají na architekty, aby se díky nim mohli znovuzrodit ze svého popela…
Přihlaste se nebo se staňte našimi předplatiteli a zařaďte se do exkluzivního klubu fanoušků architektury.
Žijeme architekturou a jsme v kontaktu s těmi nejlepšími architekty v Česku i ve střední Evropě. Píšeme o tom, jak o architektuře přemýšlejí, a přinášíme vám stavby, které vytvářejí.
Protože na architektuře záleží!