Stejně jako mnoho jiných staveb z tohoto období byl i dům v Perche velice kvalitně postaven, ale v současné době již neodpovídal způsobu života aktuálních majitelů. Jako hlavní problémy se ukázaly chybějící tepelná izolace, nedostatek přirozeného světla a nevhodné začlenění do kontextu.

Klienti architekty nejdříve pověřili, aby prozkoumali a porovnali možnosti demolice a novostavby nebo rekonstrukce stávajícího objektu. Vzhledem k tomu, že původní konstrukce byla dostatečně kvalitní a solidní, aby unesla novou přístavbu, přistoupilo se k rekonstrukci, která se zdála nejvhodnějším řešením i s ohledem na životní prostředí.

Aby se fénix mohl znovuzrodit, bylo třeba, aby architekti při navrhování splnili několik klientových očekávání a přání: bylo třeba zlepšit tepelnětechnické vlastnosti budovy, otevřít dům směrem ke svému okolí, přidat několik ložnic a zvětšit obytný prostor a vytvořit takové prostory v exteriéru, které by bylo možné využívat po většinu roku.

Architekti se rozhodli odstranit skleník a střechu garáže a navrhli nasadit na dům nový dřevěný skelet, jenž nejenže rozšířil obytný prostor na západě a vytvořil prostor na přechodu z exteriéru do interiéru, ale zároveň tak vznikly i nové prostory v patře a celý dům se konstrukčně i vizuálně sjednotil.

Přístavba je na západní fasádě doširoka otevřená a propojuje obytný prostor s krajinou. Pro zabránění přehřívání v letních měsících a pro vytvoření větší intimity je horní část štítu pokryta distancovanými latěmi.

Východní část garáže pojali architekti obdobně. Vytvořili zdvojenou fasádu, v jejímž vertikálním prodloužení vznikla další ložnice a pokoj pro hosty v prvním patře.

Velkorysé zápraží, které vzniklo přetažením nové konstrukce a sjednocením objemu jednotlivých částí budov, slouží dnes jako místo k setkávání ve většině ročních období a těží mimo jiné i z přirozeného světla, jež do něj proniká skleněnými střešními taškami a polykarbonátovou fasádou ve východním štítu.

Nová fasáda domu byla navržena tak, aby navazovala na rytmus a tloušťku napínacích konstrukcí. Část fasády z douglasky tvoří místo pro ukládání kulatiny na otop. Střešní tašky na nové části krovu jsou z druhé ruky, aby navodily co nejvěrnější dojem, že na místě existují už dlouhá léta.

Dům v Perche může být příkladem, že téměř každá budova stojí za zachování, i když se zdá zastaralá nebo s nedostatečným architektonickým potenciálem. Svět je tak plný fénixů, kteří čekají na architekty, aby se díky nim mohli znovuzrodit ze svého popela…