Stejně jako mnoho jiných staveb z tohoto období byl i dům v Perche postaven velice kvalitně, ale v současné době již neodpovídal dnešnímu způsobu. Jako hlavní problémy se ukázaly chybějící tepelná izolace, nedostatek přirozeného světla a nevhodné začlenění do kontextu.

Klienti architekty nejdříve pověřili, aby prozkoumali a porovnali možnosti demolice a novostavby versus rekonstrukce stávajícího objektu. Vzhledem k tomu, že původní konstrukce byla dostatečně kvalitní a solidní, aby unesla novou přístavbu, přistoupilo se k rekonstrukci, která se zdála nejvhodnějším řešením i s ohledem na životní prostředí.

Aby se fénix mohl znovuzrodit, bylo třeba, aby architekti při navrhování splnili několik očekávání a přání klientů: zlepšit tepelnětechnické vlastnosti budovy, otevřít dům do okolí, přidat několik ložnic, zvětšit obytný prostor a vytvořit takové prostory v exteriéru, které by bylo možné využívat po většinu roku.

Architekti se rozhodli odstranit skleník i střechu garáže a navrhli nasadit na dům nový dřevěný skelet, jenž nejenže rozšíří obytnou část na západě a vytvoří prostor mezi exteriérem a interiérem, ale zároveň tak vznikne i další místo v patře a celý dům se konstrukčně i vizuálně sjednotí.

Přístavba je na západní fasádě doširoka otevřená a propojuje obytný prostor s krajinou. Aby se zabránilo přehřívání v letních měsících a vytvořila se větší intimita, byla horní část štítu pokryta distancovanými latěmi. Východní část garáže pojali architekti obdobně. Vytvořili zdvojenou fasádu, v jejímž vertikálním prodloužení vznikla další ložnice a pokoj pro hosty v prvním patře.

Velkorysé zápraží, které bylo vytvořeno přetažením nové konstrukce a sjednocením objemu jednotlivých částí budov, slouží dnes jako místo setkávání ve většině ročních období a těží mimo jiné i z přirozeného světla, jež do něj proniká skleněnými střešními taškami a polykarbonátovou fasádou ve východním štítu.

Nová fasáda domu byla navržena tak, aby navazovala na rytmus a tloušťku napínacích konstrukcí. Část fasády z douglasky tvoří místo pro ukládání kulatiny na otop. Střešní tašky na nové části krovu jsou z druhé ruky, aby navodily co nejvěrnější dojem, že na místě existují už dlouhá léta.

Dům v Perche může být příkladem, že téměř každá budova stojí za zachování, i když se zdá zastaralá nebo že nemá dostatečný architektonický potenciál. Svět je plný podobných fénixů, kteří čekají na architekty, aby se díky nim mohli znovuzrodit ze svého popela…