Malý dům s téměř 99 metry čtverečními obytné plochy se tyčí na čtvercovém půdorysu o straně šest metrů. Interiér je díky vnitřním otvorům vzdušný a otevřený, kontakt s exteriérem zajišťují velké prosklené plochy. Vnitřní prostorové uspořádání odkazuje k japonským interiérům – stavba nemá žádné chodby, skládá se ze sledu místností, které mohou být využívány k různým účelům v závislosti na denní době.

Materiály byly jasně redukovány na ryze přírodní. Spoje ani všelijaké „vady“ nejsou zakryty žádnou povrchovou laminací, materiály jsou často použity netradičně a stopy opracování jsou součástí samotného designu.

Dům nemá kvůli vysoké hladině podzemní vody sklep. Technické zázemí je natolik malé, že se vejde do technické skříně v umývárně. Malý dům znamená také malý objem k vytápění. Stavbu chrání silná vrstva izolace z dřevěných vláken a ovčí vlny. Kamna na dřevo v prostředním patře doplňují podlahové vytápění.

Architekti počítali s tím, že vzhled dřevěné fasády se bude díky vlivu povětrnostních podmínek v čase měnit. Čtvercové trámy z místního modřínu a okna z borovice budou vzhledem k odlišné orientaci vůči světovým stranám reagovat na vnější podmínky odlišně.

Dům se snaží zachovat městský charakter místa a odrážet historický kontext. Použité stavební materiály jsou ponechány neošetřené, tedy ve své surové podobě, jsou demontovatelné a znovu použitelné, a to včetně kuchyně. Na dům lze svým způsobem pohlížet jako na dočasný sklad stavebního materiálu.

I přes malou zastavěnou plochu nabízí stavba dostatek prostoru pro rodinu se dvěma dětmi. Vertikální bydlení spojuje. I v tom nejmenším prostoru se dějí události, které přispívají k propojení celého domu a jeho obyvatel. Díky malé zastavěné ploše mohl dům vzniknout za relativně malé stavební náklady. Redukce a odříkání jsou důležitými představiteli udržitelnosti – dle hesla: méně je více.