Další regulativ, který návrh ovlivnil, se objevil v územním plánu: dům musí mít jedno nadzemní podlaží a podkroví. Aby architekti neprodlužovali schvalovací proces a splnili sen mladé rodiny co nejdříve, rozhodli se regulativ respektovat.

Sklon pozemku byl na délce domu asi 1,5 metru, tedy polovina výšky jednoho podlaží. O stejný rozdíl se architekti rozhodli vzájemně posunout i jednotlivé podlahy – v příčném řezu má stavba nakonec šest výškových úrovní. Díky tomu je do domu, bez ohledu na svažitost, přímý vstup/vjezd z ulice. Odtud lze sestoupit do obývacího pokoje s kuchyní a jídelnou na úroveň zahrady. Prostor se otevírá do následujícího podlaží, na galerii s pracovnou. Schodiště dále stoupá kolem dětských pokojů se šatnou a koupelnou až k hlavní ložnici doplněné podobným zařízením. Nejníže položená část domu obsahuje technické zázemí.

Obývací pokoj zapuštěný do svahu je dle definice ze zákona suterénem, to znamená, že dům má stále jedno nadzemní podlaží a podkroví. Sklon hřebene proti svahu kopíruje vnitřní prostorové uspořádání, nezvyklá forma domu tak odpovídá příčnému rozdělení půdorysu a posunu úrovní o poloviční výšku patra.

Samozřejmá a logická rozhodnutí jsou „zabalena“ do netradiční formy. Nejde však o exhibici či snahu se odlišit. Naopak je v návrhu postupováno podle tradičních hodnot rozumného stavění našich předků, kdy tvar domu sleduje potřeby uživatelů a místní podmínky.

Materiály jsou voleny střídmě a dávají domu zklidňující charakter. Společně s minimalistickými detaily nechávají vyniknout proporcím a tvaru. Kombinace bílé hladké omítky se světlou plechovou střechou a přírodními hliníkovými okny se propisuje i do interiéru, do neutrálních světlých odstínů podlahy a nábytku.