Rezidence Sykamino

Celá hmota stavby se snaží vytěžit maximální prostor z protáhlého atypického pozemku. Dům má jedno plné podzemní podlaží, kam jsou umístěny zemědělské stroje a ostatní pomůcky potřebné k obstarávání okolních pozemků. Pasivního standardu domu je dosaženo nejen jeho částečným zapuštěním do terénu, ale i vykonzolováním střechy, která obstarává tolik potřebné stínění.

Synergie mezi architekturou a konstrukčním řešením je zde absolutní. Konstrukční systém již od začátku tvaroval prostory interiéru, definoval formu, která byla předurčena svažitým pozemkem. Atypický tvar střechy byl dán tvarem parcely a orientací k Eubojskému zálivu. Plášť budovy je ze železobetonu. Pohledový beton zůstal patrný na střeše a stěnách. Betonovou konstrukci doplňují hliníkové rámy, žaluzie chránící před sluncem a kovové neprůhledné rolety. Výrazné figury sochařsky tvarované střechy bylo dosaženo inverzí všech nosníků, kromě toho, který přiléhá k centrálnímu sloupu – krbu.

Mohlo by se zdát, že rezidence Sykamino má dvě tváře – je jemná, ale má v sobě i jakousi divokost. Je integrovaná do terénu, ale ve stejné chvíli jde i proti němu. Částečně mizí, ale přesto se naléhavě staví na odiv. Fúze těchto vlastností je vědomě neúplná. Není to maskovaná budova, není to krajinná architektura. Je to budova, jejíž architektura vědomě upozorňuje na svou přítomnost.