Rezidence Waterhouse

Na počátku architekti navrhli kompaktní hmotu, kterou postupně rozčlenili tak, aby co nejlépe reagovala na provozní požadavky a dokázala využít množství průhledů a výhledů, jež dům obklopují.

Autoři návrhu chtěli docílit intimnějšího měřítka a propustnějšího objemu interagujícího s okolní krajinou. Správnou formu se snažili najít prostřednictvím iterativního procesu, během nějž se střídají fyzické a digitální modely, z čehož vzešly tři hmoty: Věž, Ateliér a Velký sál.

Ve směru od příjezdové cesty návštěvníka vítá slepá fasáda Ateliéru. Jeho hmota komolého tělesa slouží jako dílna a zimní parkovací stání. Galerie pod stropem slouží jako sklad. Napravo od Ateliéru se tyčí Věž o třech podlažích. Každé z nich obsahuje pokoj pro hosty s vlastní koupelnou.

Věž je částečně zapuštěna do terénu, což rozvíjí nový vztah k okolí. Tento výškový rozdíl umožňuje výstup lávkou na společnou střešní terasu nad Velkým sálem. Ten je hlavním obytným prostorem majitele domu. Stěna, v níž jsou integrovány krb, úložné prostory a vzduchotechnické rozvody, odděluje společné prostory od hlavní ložnicové části.

Tyto tři svébytné objemy jsou sjednoceny jediným materiálem – cedrovým šindelem. Vzniklý negativní prostor mezi nimi formuje jakýsi vnitřní dvůr, jehož stěny jsou obloženy dubovými panely, na které plynule navazuje dřevěný obklad v interiéru. Prosklená hala krytá zelenou střechou pojímá díky své velikosti a nepravidelnému tvaru i obslužný program: zádveří, prádelnu a toaletu s umyvadlem.

Jasně čitelná sochařská forma zvnějšku se rozplývá v neustále se proměňující soubor těles. Tvary domu samy o sobě zvou k pohybu – k procházení dovnitř, kolem něj i po jeho střechách – a plně využívají vše, co dané místo nabízí.