Statek naruby

Protože jednopodlažní plocha stávajícího, původně obytného domu nebyla pro majitele dostačující, rozhodli se architekti funkční využití obrátit – bývalá hospodářská část se tak stala novým obydlím, zatímco původní obytná část orientovaná k jihu začala sloužit jako skleník určený pro permakulturní pěstování.

Funkční plocha bývalé stodoly se nakonec ukázala příliš velká, a tak architekti navrhli vložit do většího objemu jeden menší, odsazený od původní obálky. Meziprostory, které díky tomuto gestu vznikly, střídavě slouží jako pěstební plochy a krytá pobytová místa.

Nová hmota určená k bydlení byla v rámci zachování logiky konstrukčního uvažování navržena jako dřevostavba založená na velikosti modulu stávajícího krovu a byla doplněna zdmi ze dřeva a skla. Tento systém efektivně přenáší zatížení střechy a zároveň nepůsobí cizorodě, takže i nově vložený objem vypadá jako přirozená součást původní stavby.

Nové dispozice navazují na rytmus původní konstrukce. Hlavní obytné prostory jsou velkorysé a převýšené a nabízejí řadu překvapivých průhledů skrz celou stavbu. Naopak části navazující na bývalé stáje a hospodářské sklady jsou členěny objemy z terakotových cihel, do nichž jsou soustředěny obslužné a technické funkce. Boční enfilády – průběžné řady vzájemně provázaných místností – propojují jednotlivé prostory a posilují vnímání mimořádné velikosti celé stavby.