Během bouřkového období zabraňuje skleněná vrstva pronikání prudkého větru a deště do interiéru. Zároveň v závislosti na šíři škvíry, na kterou je otevřena, je regulována síla proudění vzduchu. Autoři umístili schodiště, komoru a toaletu k východní, resp. západní stěně, aby zabránili jednak přímému svitu slunce do interiéru a aby zpevnili konstrukci proti tajfunům.

Dispozičně je uprostřed domu umístěna kuchyně, jídelní stůl a místo pro setkávání s hosty. Z této „haly“ se pak vchází do prostorů s různou funkcí – ložnic, obývacího pokoje a na toaletu. V patře se nachází další ložnice, modlitebna a malá knihovna. Přesto prostory nejsou odděleny stěnami tak, aby na sebe členové rodiny neviděli, ale naopak aby spolu mohli komunikovat skrze otvory perforovaných cihel a společně tak sdílet celý prostor domu. V dnešní uspěchané době to rodině napomáhá, aby si byla blíž.

Přes den proniká do domu přirozené světlo a na vnitřních zdech vzniká rastr stinných a osvětlených míst. Relativně malé a úzké světlíky přivádějí denní světlo do každé místnosti a umožňují přímé větrání. Zároveň odvádějí horký vzduch a prakticky tak chladí interiér. Navíc je jimi vidět nebe a svěží vegetace zelené střechy. V závislosti na denní době se mění intenzita světla, jež proniká mezi patry a ovlivňuje barevnost cihlových stěn. Proměny jejich odstínů tak ovlivňují proměny emocí. Večer dům vypadá jako obří zářící lampion z perforovaných cihel.

Aby klient ušetřil, byly použity trámy a fošny ze starého domu, jež nábytku propůjčily lapidární výraz. Architekti též minimalizovali vnitřní ustrojení domu, počínaje nadbytečnými stěnami a dveřmi a nátěry konče. Stejně obezřetně postupovali při výběru mechanických a elektrických instalací, což pomohlo ušetřit nemalou částku.

Autoři si vždy primárně kladli otázku, zda eliminace určitých prvků nemá vliv na funkci celého prostoru. Pokud byla odpověď záporná, považovali své rozhodnutí za správné a ušetřili klientovy prostředky. Omezený rozpočet považoval celý tým za výzvu a její zdolání mu potvrdilo tezi, že dobrý dům nemusí být drahý.

Pálená cihla je oblíbený místní materiál, což lidem mimo jiné připomínají zdejší záhadné stúpy postavené z cihel před stovkami let. Pod tropickým sluncem se barva cihel mění a tuto proměnu doprovázejí změny nálad. A právě užití cihel, zasazených v podobě nového domu do staré zahrady, pomáhá jeho majiteli dobře se s domem sžít.

Cihla je ekologicky udržitelný, lokální a snadno dostupný (tudíž levný) stavební materiál. Má absorpční schopnosti, což pomáhá regulovat vlhkost v domě. Tato její vlastnost je v zemích s tropickým klimatem velmi důležitým faktorem. Po dlouhá léta bylo ve Vietnamu zvykem všechny hrubé stavební materiály skrývat pod finální vrstvu omítky. Tím, že se architekti rozhodli postavit dům z prosté cihly, odhalili její přirozenou rustikální krásu.

Idea je založena na úvaze, že kdyby každý dům byl navržen jako termitiště, které přirozeně ventiluje a absorbuje sluneční svit, v ulicích a celých obytných čtvrtích by proudil vítr a slunce se dostalo tam, kam má. Ve výsledku by to pomohlo uspořit energii.

Autorský tým chce přinést jiný pohled na nakládání s životním prostředím jak nyní, tak v budoucnu. Termití dům skutečně sám „dýchá“ díky přirozené ventilaci a světlu. Nejdůležitější však je, že konstrukčně je koncipován jako maximálně šetrný. Tento typ stavby může sloužit jako rodinný dům pro lidi s nižšími příjmy v předměstských oblastech zemí s tropickým klimatem. Protože autoři považují koncepci za natolik silnou, ověřují tento model i pro jinou typologii, například bytové domy, lázně, hotely či kliniky.