Dostavba červeného domu

Úzký dlouhý pozemek je sevřený mezi dvěma komunikacemi. Na východě jde o ulici se zástavbou v podobě rodinných domů, zatímco na západě terén klesá směrem k méně atraktivní silnici a zalesněné krajině. Topografie pozemku i jeho prostorová omezení se staly klíčovými faktory, které formovaly architektonické řešení. Návrh k původnímu domu dostavuje dva nové objemy – jeden na severu a jeden na jihu –, jež jsou se stávajícím objektem propojeny (polo)otevřenými tranzitními zónami. Koncepčně tak lze projekt číst jako tři červené domy v řadě, oddělené dvěma prostory – jedním dlážděným a osázeným zelení a druhým spíše uzavřeným, orientovaným k lesu. Oba jsou pro návrh zcela zásadní, protože přivádějí světlo i zeleň téměř až do interiéru.

Jižní, dvoupodlažní budova nabízí ložnici, koupelnu, pracovnu a menší obývací pokoj. Mezi ní a původním domem je umístěna prosklená zimní zahrada s krbem orientovaným k západu slunce a listnatému lesu. Severní budova je uspořádána ve třech úrovních: v přízemí jsou situovány garáž a technické zázemí, nad nimi je samostatná nájemní jednotka a v nejvyšší části, pod šikmou střechou, ateliérová pracovna. Mezi budovami vzniká průchod a víceúčelový prostor v částečně zapuštěném suterénu. Výsledkem návrhu je složitá kompozice vzájemně propojených míst – každé s vlastním charakterem, měřítkem a atmosférou. Architektura umožňuje jak společné chvíle, tak spočinutí v ústraní.

Charakter exteriéru pracuje s jemně odstupňovanou paletou červených tónů: natíraný dřevěný obklad, cihly, tašky i ocelové prvky sdílejí společnou barevnou škálu, aniž by působily jednotvárně. Dialog mezi červenými domy a okolní zelení odkazuje na nadčasové severské klišé – červený dům v zeleni.

V interiéru se setkává světlé jasanové dřevo, lakované povrchy, vzorované tapety, cihly i pohledový beton v hapticky bohaté skladbě struktur. Jemné detaily z mosazi stojí v kontrastu s hrubšími konstrukčními materiály a odkazují na řemeslnou kvalitu modernismu. Architekti vytvořili prostředí, které je útulné a současné zároveň – zakořeněné v tradici, ale sebevědomě hledící vpřed.