Dům Na Řadě

V horní části pozemku se původně nacházel jednopodlažní rodinný dům, který sdílel společnou štítovou stěnu s vedlejším objektem. Ve spodní části pozemku za domem stál v zanedbané zahradě zahradní domek, jehož zdi tvořily hranici se dvěma sousedními parcelami. Rozhodnutí o demolici původních objektů předcházely dlouhé analýzy a úvahy o možných konstrukčních zásazích a legislativních možnostech. Díky rozhodnutí o novostavbě byli architekti schopni vytvořit bydlení v aktuálním standardu a přitom navázat na původní stopu objektů.

Zásadním momentem při hledání nové formy bylo najít způsob, jak propojit dva objekty v různých výškových úrovních a logicky využít maximální možnou míru povolené zastavěnosti pozemku, včetně logického propojení a návaznosti ploch v exteriéru.

Hlavním záměrem architektů bylo dostat obytnou zónu do co největšího kontaktu s pozemkem za objektem. Část prvního podlaží, která přiléhá k úrovni ulice, slouží jako hlavní vstup do objektu s úložnými prostory. Druhou část hmoty architekti posunuli o dva a půl metru níže, na úroveň zahrady s menším objektem. Vznikl tak prostor s dvojnásobnou výškou, jenž zůstal vizuálně i programově propojen se vstupem. Na tento prostor navazuje atrium s terasou, ke kterému jsou přimknuty prostory s hlavními funkcemi domu, jež zůstávají chráněny před nežádoucím kontaktem s kolemjdoucími. Ustoupení hmoty od ulice vytvořilo prostornější předzahrádku před domem a dalo vzniknout intimnímu závětří.

Jednotlivé funkce domu se vzhledem k vlastnostem parcely nacházejí na různých výškových úrovních. Řez objektem ve smyslu Loosova raumplanu definovalo i tvar schodiště, které se stalo vizuální dominantou objektu. Přidáním hmoty dvou dětských ložnic ve třetím patře architekti navázali na výškovou úroveň okolních staveb. Do nejvyššího patra je umístěna čítárna se vstupem na terasu, odkud vrchní přirozené světlo putuje až do středu dispozice.