Dům pro Tomase a Katrienu

Hmota domu je záměrně kompaktní a tvarově jednoduchá, aniž by tím utrpěla prostorová rozmanitost interiéru. Úsporné řešení zastavěné plochy navíc umožnilo ponechat větší část pozemku zahradě. Výraz domu čerpá inspiraci z průmyslových staveb 19. století. Odkazuje na ně nejen způsobem vrstvení cihelných vazeb, ale také velkorysými okenními otvory nebo přiznanými dešťovými svody, které se stávají plnohodnotnou součástí architektonické kompozice.

Směrem do ulice se dům obrací zcela uzavřenou fasádou bez jediného okna, čímž ve veřejném prostoru vytváří téměř abstraktní obraz. Ostatní fasády jsou naopak velkoryse prosklené a umožňují přirozenému světlu pronikat hluboko do interiéru. Cihelné zdivo se přitom neomezuje pouze na vnější plášť, ale zůstává pohledové i uvnitř domu, kde dále rozvíjí atmosféru starého ateliéru. Tu podtrhují podlahy z pálených keramických dlaždic, ocelové profily a dřevěné akcenty. Výsledkem je interiér, který působí zabydleně, přirozeně a útulně.

Za zdánlivě jednoduchým vnějším výrazem se skrývá překvapivě členitý vnitřní prostor. Významnou roli v jeho organizaci hraje úhel 45 stupňů, který do půdorysu vnáší nečekané prostorové vztahy. Jedním z nejvýraznějších prvků je velký truhlík umístěný přímo uprostřed dispozice. Ten přirozeně odděluje sedací část od zbývajícího obytného prostoru. Posezení je navíc vyvýšeno o několik schodů a právě odtud ústí také schodiště do horního podlaží. Nad kosočtvercovým otvorem ve stropní konstrukci je umístěna sestava střešních světlíků, která přivádí do středu domu dostatek denního světla.

Horní podlaží je naopak řešeno s důrazem na přehlednost a jednoznačnou organizaci. Nacházejí se zde čtyři identické ložnice s dýhovanými povrchy. Zbývající prostor mezi jednotlivými pokoji je opatřen kobercem, který v kombinaci s pohledovým cihelným zdivem vytváří příjemné prostředí pro víceúčelové využití.

Industriální charakter domu se propisuje také do řešení venkovních prostor. Na zadní fasádě je zavěšena kovová konstrukce s deskami z transparentního vlnitého polykarbonátu. Stejný materiálový princip se opakuje i v závěru pozemku, kde vznikl samostatný cihelný objekt kombinující funkci zahradního domku.

Součástí návrhu je rovněž snaha o co největší energetickou soběstačnost. Dům proto využívá systém hospodaření s vodou, tepelné čerpadlo a solární panely. Výsledkem je současné současné bydlení s osobitým architektonickým výrazem, které se přirozeně začleňuje do uliční zástavby a zároveň klade důraz na kvalitu každodenního života.