Dům v Hinu

Rodinný dům pro pár s dítětem se nachází v klidné rezidenční čtvrti, jež vznikla v šedesátých letech nedaleko Tokia. Severně orientovaný svah byl postupně upravován, což dodnes připomínají opěrné zdi a ploty vymezující jednotlivé pozemky. V porovnání s centrem Tokia jsou zdejší parcely velkorysejší a s maximální zastavěností čtyřicet procent mají všechny okolní domy podobné uspořádání. Mají vzájemně zarovnaná průčelí vzhledem k ulici a zahrady orientované na jih.

Pozemek na nároží strmě stoupající ulice si zachoval přibližně dvoumetrový výškový rozdíl původního svahu. Namísto obvyklého vyrovnání terénu se architekti rozhodli jeho charakter začlenit přímo do prostorového uspořádání domu. Na pozemek umístili jednoduchý obdélníkový objem navazující na měřítko okolní zástavby a zahradu, která pokračuje v rytmu uličního prostoru. Samostatnou opěrnou zeď nahradil dvoustupňový betonový základ, jenž zároveň zadržuje zeminu a respektuje původní výškové úrovně pozemku. Na něj byl osazen dřevěný skelet domu.

Určujícím principem návrhu se stala proměnlivá výška podlahy. Jednotlivé úrovně vytvářejí plynulou prostorovou sekvenci vedoucí z ulice přes vstupní halu, pracovnu, obývací pokoj s jídelnou a kuchyni až na terasu. Výškové rozdíly nenápadně vymezují funkční zóny, usměrňují průhledy a současně nabízejí místa k sezení či odpočinku. Odkrytý betonový sokl v obývacím pokoji propojuje život uvnitř se zahradou, zatímco pracovna je poněkud zapuštěná a chráněná před pohledy z okolí.

Betonová základová konstrukce sleduje nepravidelnou topografii pozemku a nad ní vyrůstá dřevěný skelet založený na pravidelném modulu 2 730 milimetrů, který odpovídá jedenapůlnásobku tradiční japonské jednotky ken. Dřevěný skelet vytváří převýšený prostor přes více než polovinu půdorysu. Otvory na všech čtyřech fasádách umožňují vnímat zahradu i z druhého podlaží přes otevřený převýšený prostor.

V rezidenční krajině, jejíž původní charakter postupně ustoupil sjednocené zástavbě, představuje Dům v Hinu úvahu nad tím, jak může současné bydlení znovu navázat vztah s topografií místa. Proměnlivé úrovně podlah nejsou pouze architektonickým gestem, ale prostředkem, jak do každodenního života vrátit paměť krajiny, která by jinak pod novou zástavbou zůstala skryta.