Nový dům nahradil stávající budovu, která již nevyhovovala současnému standardu bydlení. Nový objem stavby respektuje profil a typologii sousedních domů. Má sedlovou střechu, ale od uliční čáry ustupuje a vytváří introvertní fasádu, která rozšiřuje potenciál relativně malého pozemku.

Z pohledu na uliční frontu je zřejmé, že sousední domy poněkud ignorují přítomnost vodního elementu. Tradiční typologie dispozic předepisovala obytné prostory v přízemí s převýšenými stropy a vysokými okny, která byla často zakrývána závěsy, vytvářejícími soukromí. Architekti ze Studia Farris Architects dispozice obrátili: ložnice umístili do parteru a obytné a společenské prostory do patra.

Odečtením objemu v patře vznikla komfortní terasa, bezprostředně přiléhající k obytnému prostoru, který díky ní získal přímý vizuální kontakt s blízkým kanálem. Ustoupení fasády v přízemí naopak vytváří intimní dvorek téměř japonského charakteru, jenž funguje jako filtr mezi ulicí a soukromými prostory. Vedoucí studia, italský architekt Giuseppe Farris, chtěl tímto prvkem připomenout dílo Carla Scarpy, které pečlivě studoval při své stáži na univerzitě v Benátkách.