Rodinný dům v Krkonoších

Návrh domu velikostně odpovídá původní stavbě, která na tomto chráněném místě jako jediná široko daleko od pradávna stávala. Zodpovědnost k těmto okolnostem a přísná regulace daly vzniknout archetypální formě. K té přibyl požadavek investora na sofistikované zpracování duchovně zaměřeného, nevšedního a čistého prostoru.

Dům je uložen do svažitého terénu tak, aby měl suterén nástup ze spodní strany směrem k venkovnímu bazénu. Hlavní vstup a příjezd jsou orientovány do 1. NP v horní části pozemku. Celý suterén je ze železobetonu.

Od úrovně ±0,0 je objekt čistou dřevostavbou. Krov je tvořen čtyřmi rámy – lepenými plnými vazbami, do nichž je bílý pohled dotvořen třemi páry konvexně prohnutých polštářů pro lepší využití prostoru, akustickou pohodu a světelnou režii.

Zatímco zvenku je celý dům včetně střechy obložen modřínovými lepenými latěmi, uvnitř zůstává čistý, bílý, včetně podlah, aby sloužil jako nepopsaný papír pro zakomponování umění v podobě pozitivního myšlení. Tak dům vnímá sám investor. Dlouhá cesta lesem probouzí nedočkavost a stupňuje zážitek z celkové atmosféry. Bonusem je přiměřená velikost domu a jeho příznivé úsporné užívání a udržování v daném místě. K tepelnému čerpadlu časem přibude přístřešek pro automobily, vybavený solárními panely, a skleník na zeleninu.

Zkušenost architekta Zdeňka Fránka s takto formálně čistými domy je následující: požadují je silné osobnosti, které mají vlastní představu o svém směřování, o svém místě na tomto světě a o hodnotách, jež představuje jejich rodina. Exteriér takových domů je charakteristický svou výtvarnou krásou, uměním stárnout a nořit se do zeleně. Vyjadřuje tím jakýsi souzvuk s vesmírem, chápání jeho obyvatele, že nic netrvá věčně, ale i nenapodobitelnost a nenahraditelnost přítomného okamžiku. Interiér takových domů nechává díky své čistotě prostor myšlenkám jeho obyvatel a nechává vyniknout jejich osobnost a intelekt, kterým při jeho obývání interiér zaplňují, zabydlují, zútulňují a poznamenávají.