Navazuje na místní tradice, usiluje o souznění s přírodou a zároveň uspokojuje potřeby moderního člověka. Volně stojící vila splývá s okolním prostředím. Leží daleko od silnice a postrádá sousední budovy. Drsná krajina přiměla architekta Przemka Olczyka, aby v návrhu využil jasně čitelnou tektoniku a transparentní prvky, které tak výslednou stavbu co nejlépe začlení do místní morfologie.

Dům, který zabírá jen malou část pozemku, tvoří 90 centimetrů silná železobetonová deska vznášející se nad terénem a modelující sedlovou střechu porostlou vegetací. Střešní desku podpírá jen nezbytný počet sloupů, jež zároveň vymezují funkční zóny v domě: obytná část v přízemí a ložnice v horním patře. Sedlová střecha působí jako přírodní tektonický zlom. Horizontální kompozice je umocněna linií zelené střechy.

Přízemí vily se otevírá směrem k jezeru. Nízké posazení domu a především vnitřní atrium má lépe vzdorovat silným větrům vanoucím z oblasti Mazurských jezer a zároveň nabídnout obyvatelům maximální pocit soukromí.