Pozemek pravidelného tvaru se pozvolna svažuje, pro budoucího majitele bylo ale důležité, aby uvnitř objektu nebyly žádné výškové rozdíly. Výsledkem je dům kompaktního tvaru, který se vejde na nejrovinatější část pozemku, aby nedošlo k nadměrné remodelaci terénu.

Dům stojí na čtvercovém půdorysu o délce strany osmnáct metrů a má plochou střechu. Hmotu obytných prostor pod střechou doplňuje ještě terasa, vstupní prostory a kryté stání pro auta. Exteriér se díky tomu stává integrální součástí domu.

Obvodové zdi jsou zhotoveny z prefabrikovaných třívrstvých železobetonových panelů, které byly již hotové přivezeny přímo na stavbu. Architekti museli už během navrhování dbát na maximálně dosažitelné výrobní a transportovatelné rozměry panelů, jež jsou navrženy tak, aby přiznaly principy montáže, což je patrné převážně v rozích.

Systémová prefabrikace výrazně zkracuje dobu výstavby a nevyžaduje dodatečnou povrchovou úpravu fasády. Zároveň je ale zapotřebí učinit veškerá rozhodnutí o rozmístění technických instalací i o podobě interiéru už ve velmi rané fázi návrhu. Jde však o akceptovatelný princip, protože interiér i exteriér jsou díky tomu vnímány jako jeden celek.

Betonové panely mají přiznané spáry. Rámové dělicí příčky jsou obloženy překližkou. Díky tomu je při pobytu v domě znát, jak objekt funguje, a stává se čitelnějším.